Pod pojmem rhodiování šperku rozumíme povrchovou úpravu šperku, a to stříbra nebo bílého zlata.
Povrchová úprava stříbra vzácným rhodiem v galvanické lázni je v současné době především praktickou záležitostí eliminující oxidaci stříbra (černání povrchu).
Šperkařské stříbro ryzosti 925/1000 (šterlingové stříbro) obsahuje ve zbytkových sloučeninách slitiny mědi, které na vzduchu oxidují.
Pokud šperk vyrobený z takovéto slitiny ponecháme v uzavřeném sáčku bez přítomnosti vzduchu, šperk zůstane krásně čistý. Protože bychom ale šperk rádi spíše nosili jako osobní artefakt, černání se nevyhneme. Nevyhneme se ani styku s více či méně agresivním prostředím.
Můžeme šperk pravidelně čistit k tomu určenými prostředky – hadříky, speciální vatičkou apod. a na noc ukládat do uzavřeného prostoru. Je to dosti pracné, ale stříbrný šperk se nám za to odmění krásnou bílou barvou, typickou pro stříbro.
Většina lidí ale preferuje mít šperk krásný a lesklý při minimální údržbě. Povrchovou úpravou stříbra rhodiem se proto hrozby černání zbavíme. Rhodium je na vzduchu stálé, neoxiduje. Oproti bílé barvě stříbra má však kovový, stříbřitý odstín.
Rhodium na povrchu je pouze nanesení tenké vrstvy, která může být mechanicky setřena. Proto je i tak nutné šperky před mechanickým otěrem chránit, nebo případně po nějaké době galvanickou vrstvu rhodia na šperku obnovit.
Stejným způsobem používáme rhodium jako povrchovou úpravu bílého zlata.
Samotné bílé 14 karátové zlato 585/1000 nemá ve skutečnosti plně bílou barvu. Není to na škodu, je to typická barva slitiny bílého zlata, ale většina zákazníků požaduje mít bílé zlato opravdu bílé. Proto povrch upravujeme rhodiem.
Povrch se tím navíc stává lehce tvrdším, držící déle lesk a vyhovuje i alergikům.
Povrchovou úpravu rhodiem u stříbrných šperků a šperků z bílého zlata rozhodně doporučujeme a kdo jednou rhodiované šperky okusí, už se ke šperkům bez této úpravy nechce vracet.